Hl. postavy: Pavel a Ester Děj románu se odehrává v Praze na jaře roku 1942, v době spáchání atentátu na říšského protektora Heydricha. Osmnáctiletý Pavel, syn postaršího krejčího a nemocné matky, úspěšně složí ústní maturitu a vyjde si před kinem do parku. Narazí tam na osamělou dívku stejného věku jménem Ester. Všimne si, že dívka pláče a tím jej upoutá. Zprvu s ním dívka nechce komunikovat, ale nakonec přizná, že je Židovka, že celou její rodinu už převezli do koncentračního tábora, a že i ona se měla dostavit k transportu, ale že to neudělala. Pavlovi je jí líto a rozhodne se jí pomoci. Ukryje ji ve svém pokojíku v otcově dílně, kde ji uchovává v naprosté tajnosti a neprozradí ji ani vlastním rodičům, se kterými si jinak říká všechno, a dokonce jim kvůli ní začne lhát. Nosí jí tajně zbytky vlastního jídla, chudého už tak díky přídělovému systému, a tráví s ní v komůrce všechen volný čas. Zamilují se do sebe. V celé zemi je díky smrti protektora vyhlášen výjimečný stav a Pavlovi se svírá hrdlo pokaždé, když si uvědomí, jakému nebezpečí vystavuje jak ji, tak sebe i rodiče a celý dům, protože v té době se za skrývání Židů platilo životem. O jejich hrozné situaci jí neřekne, protože nechce, aby jim strach kazil společné kouzelné chvíle. Miluje ji tak, že chce raději umřít s ní, než aby umřela jen ona. Jeho otec se o ní nakonec dozví a navrhne Pavlovi, že ji tajně převezou k příbuzným na venkov, kde bude v bezpečí. Milencům svitne naděje a oba se těší na společnou budoucnost. Den před odjezdem v Praze Němci uspořádají velkou razii, Ester si uvědomí, že kdyby ji našli u Pavla, zabili by i jej a jeho rodinu. Nechce aby její miláček zemřel a proto uteče a je Němci zastřelena na ulici. Pavel po její smrti ztrácí smysl života a uvažuje dokonce o sebevraždě, ale nakonec zjišťuje, že chce žít dál.

Leave a Reply