Archive for the ‘Dobrodružné’ Category

Jakýsi  Thomas Malory, stoprocentní Yankee, člověk praktický, byl ředitelem závodu; měl pod sebou nějakých 2000 lidí. Často se rval, až jednou narazila kosa na kámen. Pořádný chlapík a velký silák Herkules ho vzal heverem po hlavě, až to ruplo. Když přijde k sobě, octne se pod dubem v trávě v šestém století. Je zajat urozeným rytířem Kayem, který ho dá předhodit králi Artuši. Yankee má být druhý den popraven. Clarence, Kayův panoš, se s Yankeem spřátelí. Yankee musí jednat. Vzpomene si, že zítra v poledne má být zatmění slunce, a tak pošle Clarence, aby vyřídil králi, že nechá zhasnout Slunce, pokud ho nepropustí. Kouzelník Merlin chce nechat Yankeeho popravit ihned. Naštěstí se zatmění koná již tento den, a Yankee ho využije ke svému plánu. Stává se z něj dvorní kouzelník a Merlinovy ambice klesají. Lidé chtějí vidět další zázrak, a tak Yankee nechá vybuchnout Merlinovu věž. S Clarencem zakládá tajně továrny a školy, a snaží se zavést telegraf. Za svou čarovnou moc si  vyslouží titul Šéf. Na jednom z turnajů rytíř Gareth srazí rytíře Dinadana z koně, a Šéf zvolá: „Aby pánbůh dal a bylo po něm!“ Poznámku uslyší rytíř Sagramor, a myslí si, že byla na něj, a tedy Yankeeho vyzve na souboj.  Yankee dostane 5 let na bojovou přípravu, neboť rytíř Sagramor se vydá hledat svatý grál.

Vyjede tedy na potulné rytířování zachránit 10 panen před třemi strašnými obry. Doprovází ho Alina, žena, jež ví, kde se obři skrývají. Po cestě ho přepadnou rytíři, ale vzdají se mu, neboť se ho bojí. Mocný Šéf si totiž zapálí cigaretu a rytíři se draků bojí. Když Šéf dojede na místo určení, zjistí, že oněch 10 panen jsou pouze vepři a tři obři obyčejní pastevci, koupí tedy vepře a jede zpět. Během putování si pořídí své vlastní rytíře, kteří na sobě nosí reklamu na jeho zboží. Urozený pan rytíř Madok měl nápisy: Používejte Petersonových profylaktických kartáčků na zuby. Mají všech pět P.

Potom putuje do svatého údolí, ve kterém vyschl pramen, údajně protože byl spáchán hřích. Merlin se marně pokouší pramen oživit, na jeho místo nastoupí Šéf. Zjistí, že je třeba studni asi 30 m pod zemí opravit a přidá pumpu. Lidé jsou nadšeni dalším zázrakem! Společně s králem Artušem se vydávají za chudáky, a cestují zemí. Po dobrodružstvích se dostanou do otroctví, a za útěk a zabití pána mají být pověšeni. Šéf naštěstí stačí přivolat telefonem 500 udatných rytířů na kolech v čele s Lancelotem a jsou zachráněni. S Alinou odjíždí na cestu do Francie. Když se vrací, spatří opuštěná města, železnice, telegrafy. Když byl ve Francii, vyšla ve známost pletka Lancelota a královny. Artuš se na Lancelota rozhněval a rytíři se rozdělili na dva tábory. Lancelot umírá, ale boj pokračuje, až nakonec zemře i Artuš.

Vládcem země je teď Šéf a na zemi církev uvrhne interdikt. Šéfovi zbude pouze Clarence a 52 nejvěrnějších hochů z Akademie, ostatní se bojí hněvu církve a odmítají Šéfovu republiku. Šéf nechá raději vyhodit do povětří všechny továrny a opevní se v Merlinově jeskyni. Celá Anglie obléhá jeho sídlo, avšak marně. Před deseti kruhovými ploty, v kterých je zaveden proud, je minové pole. Zdálky je celá pevnost hlídána kulometnými hnízdy. Tisíce nepřátel umírá bez ztráty jediného muže z Šéfovy strany. V noci se jde Clarenc s Šéfem podívat na raněné. Jeden z vojáků ho zraní a nakonec ho Merlin začaruje do 13. století. Děj se nyní přesune do budoucnosti, kdy Thomas Malory umírá na lůžku.

V této knize slavný chlapecký klub pátrá ve staré čtvrti Stínadel po “ježkovi v kleci”, hříčce-symbolu, o němž vlastně nikdo nic neví, ale všichni ho chtějí. Rychlé šípy objeví, že Ježek ukrývá plán převratného vynálezu mrtvého učedníka Jana Tleskače. O hlavolam se ovšem zajímá i soupeřící chlapecká organizace Vontů. Zkrátka záhad kolem nenápadné hračky je bohatě, chlapci Rychlých šípů jsou často ve vážném ohrožení, zasáhnou přitom i do víru událostí mezi Vonty a nepřímo ovlivní rozpad jejich moci. Zdá se, že “ježek v kleci” je nenávratně ztracen, ale není všem dnům konec…

Fantastický román francouzského spisovatele, závěrečná část volné trilogie.
Tajuplný ostrov se skládá ze 3 dílů: I. Vzdušní trosečníci, II. Opuštěný a III. Tajemství ostrova.
Za války severu proti jihu uprchne ve větrné smršti z jižanského zajetí skupina pěti američanů. Jejich balón je zahnán nad moře, ztroskotá a uprchlíci se zachrání na pustém ostrově v Tichém oceánu (I, 1-2). Po zajištění holého života (I, 3-8) využijí trosečníci všech svých vědeckých a technických znalostí a přírodních podmínek Lincolnova ostrova k vybudování utopické kolonie, jež polidští lidoopa Jupa a učiní znovu člověkem trestance Ayrtona, nalezeného na ostrově Tábor (Maria Theresa) (I, 9 – II, 19). Společně ubrání ostrov před útokem pirátů (II, 20 – III, 13), ale ani umírající kapitán Nemo, který jim v kritických chvílích tajně pomáhal nemůže odvrátit sopečnou katastrofu, jež ostrov zničí (III, 15-19). Před smrtí hladem a žízní na jeho posledním skalisku je zachrání jachta Duncan, přijíždějící pro Ayrtona. Po návratu do Ameriky společně založí ve státě Iowa utopickou kolonii a nazvou ji Lincolnův ostrov (III, 20).

Podzimní stmívaní, západ hořící v červáncích, dunění zvonu, zšeřelé uličky a tajuplná zákoutí – ano, taková je asi atmosféra, v níž se Rychlé šípy opět vypravují do Stínadel. Do čtvrti, kde po dočasném úpadku dochází k novému tvoření kdysi mocné vontské organizace. Kdesi se prý znovu objevil “ježek v kleci”. Vontové ho hodlají získat – stejně jako Rychlé šípy. Po mnoha vzrušujících dobrodružstvích, po vypátrání první vontské kroniky, po setkání s tajuplným Širokem, po navázání spolupráce s vontskou skupinou Žlutý květ a jejím představitelem Vláďou Dratušem, se jim to vskutku podaří. Ve Stínadlech nastává období klidu a přátelství, i když na jak dlouho . . .

V Anglii žil bohatý obchodník Crusoe. Měl tři syny. Nejmladší Robinson nepůsobil rodičům mnoho radosti. Jeho oblíbeným cílem byl přístav Hull. Zde toužil dostat se na nějakou loď, plující do cizích zemí. Jednou, když byl zase v přístavu, potkal svého kamaráda, který byl námořníkem. Robinson mu řekl:”Chtěl bych být též námořníkem.” Přítel mu poté nabídl, že ho vezme s sebou, jelikož jeho otec byl majitelem lodi vezoucí obilí. Robinson si šel domů sbalit věci. Potom utíkal na loď, a vypluli. Uprostřed moře je však zastihla velká bouře. Kapitán dal vyházet mnoho pytlů obilí, aby se loď nepotopila. Robinson dostal mořskou nemoc. Nakonec však vše dobře dopadlo. V Londýně se Robinson seznámil s kapitánem lodi plující mezi Londýnem a Guineou. Kapitán mu vyprávěl o krásné zemi, o jejím bohatství a kráse. Robinson chtěl vidět ten kraj a kapitán ho vzal s sebou. Přepadli je však piráti. Zajali několik mužů, i Robinsona. Ostatní ubili. Muže, které zajali prodali do otroctví. Pán u kterého Robinson sloužil, si ho velmi oblíbil. Robinson měl v úmyslu utéci, což se mu podařilo. Na neznámém ostrově na který se doplavil objevil útulnou jeskyni ve které se začal zabydlovat. Při běžné pochůzce po ostrově se mu naskytl hrůzostrašný pohled. Uviděl divochy, kteří zabili mladého divocha a chtěli ho sníst. Druhý mladík se snažil uprchnout. S pomocí Robinsona se mu to podařilo. Spřátelili se a protože byl pátek, nazval Robinson divocha Pátkem. Uběhlo mnoho let a Robinson se nakonec šťastně dostal domů. Pátka, svého věrného přítele vzal s sebou.

2.února 1873 se vydal na lov velryb loď Jamese Waldena do Jižního moře pod vedením kapitána Hulla. Tato loď se jmenovala Poutník. Na palubě bylo pět námořníků. Nejmladším námořníkem byl Dick Sand kterému bylo patnáct let. Patnáctiletého námořníka si oblíbil kapitán lodi a v jeho nepřítomnosti bil Dick kapitánem. Paní Weldonovou a jejího syna s Benediktem v Aucklandu. Bratranec Benedikt se zabýval hmyzem. Z přístavu zamířili ihned směrem k San-Francisku. Za nějakou dobu Jack vykřikl:,,Co je to”? V moři byl vrak lodi a na ní pět černochů a pes Dingo. Loď se jmenovala Valdech. Černoši jim začali vyprávět svůj příbeh. Dingo štěkal na kuchaře a tak se musel vrátit do kuchyně. Na moři spatřili velrybu. Velryba je spatřil a když k ní doplulo několik mužů na lodičkách praštila je ocasem. Nikdo z nich se nezachránil a tak se stal Dick kapitánem. Naučil černochy práci námořníků a s Tomem se střídal o kormidlo. Tom si jednou zdříml a kuchař Negoro dal ke kompasu magnet a loď minula Ameriku. V bouři se dostali k břehům Afriky a tam byli zajati otrokáři. Kuchař Negoro zmizel a jeden černoch se osvobodil a potom postupně osvobodil celou posádku. U břehu zavedl Dingo celou posádku do chatrče, kde uviděli mrtvého člověka. V chatrči našli důkaz o tom, že ho zabil Negoro. Dick spatřil, že zabitý je jeho pán. Když chtěl S. Vernona pohřbít Dingo zavyl. Za několik minut Dingo zabil Negora. Za pár hodin zažili příhodu s lidojedy, ale nakonec se dostali do San Franciska. Dick vystudoval námořnickou školu a stal se kapitánem.

Kniha vypráví o ne zrovna hodné třídě chlapců. Chlapci sice tvoří takovou pomyslnou partu (až na výjimky), ale celkem o sobě nic nevědí. Výjimky jsou v Bílkovi – tzv. ,,mazánek” a v Řezinovi – hoši ho neměli rádi zejména proto, jak vypadal a jak ,,zapáchal”. Později se ukázalo, že za ten zápach nemohl, protože bydlel ve sklepním bytě a jeho rodiče nebyli bohatí, takže chodil stále v jednom oblečení. Také je ve třídě Lubor – celkem obyčejný kluk, který nikomu nevadí a nemíchá se ani do spolku jedničkářů pod vedením Bílka, i když by vněm mohl být (své členy přijímali podle průměru známek), ani do spolku Draňáka, který mluvil sprostě a neprováděl zrovna nejlepší věci… Náhle vzniká přátelství mezi Luborem a Řezinou díky knihám,které oba horlivě čtou. Lubor se ale začíná nesmyslně bát, aby ho s Řezinou nezahlédli kluci ze třídy, a aby se mu nezačali posmívat. Tak jejich přátelství pomalu upadá a kluci ve třídě vymysleli novou hru s Řezinou, kterou hrají o velkých přestávkách (Lubor se jako jediný neúčastnil). ,,Hra” spočívá v tom, že někdo z chlapců Řezinu zmlátí a pak mu dá jeho svačinu. Řezina na tuto hru přistoupil, ale až později se ukázalo, co se svačinami dělá. Nosí je domů své rodině, která je v krizi, a tak tak si vystačí aspoň na to jídlo. Jeden den Řezina nepřijde do školy a zjistí se, že je s poraněním hlavy v nemocnici. Učitel začne vyšetřovat z čeho se mu to stalo a přijde na jejich ,,Hry” s Řezinou. Lubor je povznesen nad ostatní, protože se jako jediný s Bílkem neúčastnil ,,her”. Krátce po zotavení Řezina odchází po učitelových narážkách ze třídy někam pryč, Lubor si uvědomí jak ho opomíjel a jde za ním. Když prochází kolem jeho lavice, vidí na ní napsáno: Sbohem Lubore, sbohem všichni… Lubor po přečtení vzkazu na lavici se za Řezinou rozběhne a přes celou chodbu na něho zakřičí: ,,Jarkůůůů” (on byl Jarek Řezina), Jarek se otočí a počká na Lubora, aby ho doběhl. Tím začíná jejich nerozlučné přátelství…

Vše pro Vilíka a Jirku začalo jednoho všedního dne, kdy je oslovil Rikitan. Spolu s ostatními hochy založili klub s názvem “Hoši od Bobří řeky”. Učili se zde čestnosti, šlechetnosti, bystrosti a síle. Z obyčejných hochů se pod Rikitanovým vedením stala skupina výjimečných chlapců. Chodili na výlety a účastnili se pravidelných oddílových schůzek. Že přitom zažili mnoho legrace a dobrodružství není pochyb. Vyvrcholením celého roku byl letní tábor, kde už opravdu lovili všech 13 bobříků. Každý bobřík představoval nějaký úkol vyžadující mrštnost, obratnost, zručnost, sílu nebo sebeovládání.
Tato kniha je prostě klasická kniha pro mládež. A není divu, neboť příběh setkání, sžívání, táboření, ale hlavně formování charakteru těch, kteří se jako “Hoši od Bobří řeky” stali pojmem, obsahuje všechno typické pro věk čtenářů. Postihuje jejich touhu po dobrodružství i po tajemnu, po kamarádském kolektivu, po živote v souladu s přírodou, apeluje na nejlepší lidské vlastnosti, na jejich tvorbu a rozvoj. Obsahuje napínavý děj, umístěný nejen do lesů a luk, ale i do reálného prostředí, stejně jako romantickou nadsázku. Zdůrazňuje kladný příklad ušlechtilého dospělého (Rikitana). Posláním knížky se daly vést už generace dnešních otců a leckdy i dědů, není proč pochybovat o tom, že vnuci budou reagovat stejně. Stačí přece ulovit prvního bobříka…

Hobit Bilbo Pytlík z Hobitína bydlel v Dně pytle v noře vybudované na úbočí Kopce. Byl to poněkud líný a pohodlný tvoreček, který rád a často jedl dobré jídlo, ve všem měl pořádek a celý jeho dosavadní život měl jistý řád a každodenní režim. Jeho otec byl velmi vážený a zámožný hobit z významného rodu Pytlíků a matka pocházela z poněkud dobrodružnější a méně škrobené Bralovské rodiny.
Jednoho dne vstoupil do Bilbova klidného života kouzelník Gandalf a 13 trpaslíků, kteří si říkali lupiči, ačkoliv to byli jen hledači pokladů. Chystali se získat poklad z Osamělé hory, který předkům jednoho z trpaslíků (Thorina) ukradl ukrutný drak Šmak, který jej dosud střežil. Trpaslíci měli kouzelný klíč a mapu, podle níž se bylo možno k pokladu dostat. Ačkoli Bilbo netoužil po žádném dobrodružství a byl zcela spokojen s klidným životem ve své hobití noře, přesvědčil ho kouzelník, aby se stal členem jejich výpravy. Trpaslíci jím nebyli nijak nadšeni, protože se domnívali, že někdo tak malý a tak pohodlný jim nemůže být k ničemu. Ale Gandalf už tehdy věřil v hobitovy schopnosti. Vydali se na cestu a hned na začátku je Bilbo přivedl do pěkného maléru. Při své nepozornosti se nechal chytit zlobry, a když se ho trpaslíci snažili zachránit, pochytali zlobři i je. Před pekáčem je zachránil Gandalf, díky kterému se zlobři zapomněli schovat před sluncem a zkameněli a trpaslíkům připadlo jejich jídlo i zlato, které zakopali.
Výprava pokračovala dále směrem k Mlžným horám, před kterými si krátce odpočinuli v Posledním domáckém domě v Roklince u Elronda. Elrond byl velmi vzdělaný, dokázal přečíst runy (trpasličí písmo) na jejich mapě a dokonce na ní objevil měsíční litery, které prozradily přesný návode k tomu, jak se k pokladu dostat. V nebezpečných Mlžných horách byla celá výprava kromě Gandalfa zajata zlými horskými skřety, kteří měli v horách vytesané své podzemní město. Jejich životy opět zachránil Gandalf, který navíc zabil skřetího krále a tím si skřety ještě více popudil. Při útěku ze skřetího doupěte Bilbo nešťastnou náhodou zabloudil a místo k východu došel k podzemnímu jezeru, které obýval slizký Glum. Cestou náhodou našel malý prstýnek. Glum s oblibou žral vše živé a měl nade všechno rád hádanky, a právě hádankami si Bilbo zachránil život.
Na útěku před Glumem zjistil, že nalezený prsten (který předtím ztratil právě Glum) dělá svého pána neviditelným. Neviditelnost ho zachránila před skřety, kterým bez potíží utekl a přidal se k ostatním trpaslíkům, kterým se o prstenu nezmínil. Jakmile se zachránili před skřety, stali se málem kořistí divokých Vrrků, před kterými je zachránili orli, kteří je přenesli přes nebezpečné Mlžné hory. Za Mlžnými horami strávili několik dní u Medděda, který byl ve dne člověk a v noci medvěd. Další cesta trpaslíků směřovala do Temného hvozdu, před kterým je opustil Gandalf. Temný hvozd byl nejnebezpečnějším úsekem jejich cesty, a právě tady se vyznamenal Bilbo, který trpaslíky nejprve díky své neviditelnosti vysvobodil ze sítí pavouků, a potom, když je zajali lesní elfové, pomohl trpaslíkům utéct v prázdných sudech, ve kterých se dostali až do městečka Esgaroth, které bylo celé vystavěné na dřevěných kůlech na Dlouhém jezeře pod Osamělou horou.
Po dobu přechodu přes Temný hvozd si Bilbo mezi trpaslíky pomalu vydobýval respekt a trpaslíci si ho začali vážit. Lidé z městečka příchod trpaslíků nadšeně oslavovali, protože Thorin byl syn Thrainův a vnuk Throrův, a právě Thror byl proslulý Král pod Horou, kterého Šmak zabil a zmocnil se pokladu jeho lidu. Ve starých písních se zpívalo o návratu Krále pod Horou, a právě k tomu mělo dojít, pokud by trpaslíci zneškodnili draka a Thorin by znovu začal vládnout krajům svého děda. Trpaslíci se tedy vydali hledat tajný vchod do Osamělé hory, který byl zaznačen na mapě. Našli ho díky Bilbovi, který musel jít tajný tunel prozkoumat, protože mohl být neviditelný. Na konci tunelu narazil Bilbo na velký sál s kupou zlata, stříbra a drahokamů, na jejímž vršku spal Šmak, který měl krunýř z drahokamů, které mu vrostly do kůže. Jen jedno malé místečko měl drak holé, a právě tohoto místečka si hobit šiml a řekl o něm kamarádům. Bilbo mu pro začátek ukradl jeden pohár, čímž ho tak popudil, že drak vylezl ze své sloje a začal vraždit vše živé. Trpaslíci se schovali právě do tajného tunelu, kde byli v bezpečí. Šmak se vydal zničit jezerní město. Když Bilbo vyprávěl trpaslíkům o nedostatku v drakově krunýři, slyšel to jeden z kouzelných drozdů, kteří uměli mluvit. Kouzelný drozd to prozradil statečnému Bardovi z jezerního města, který svým přesně mířeným šípem draka zabil.
Drak byl tedy zabit a poklad osvobozen, ale kromě trpaslíků jej chtěli získat i lidé z Esgarothu a lesní elfové. Thorin poslal pro své příbuzné a schylovalo se k válce, ke které došlo jen díky diplomatickým schopnostem Bilba, který si však svým řešením vysloužil nenávist Thorina, který se chtěl o zlato dělit co nejméně. Najednou se však objevila armáda skřetů a Vrrků, a tak se proti nim lidé, elfové a trpaslíci spojili. Vše by dopadlo špatně, kdyby opět nezasáhli orlové a skřety a Vrrky nezneškodnili. V bitvě padli z hobitoých blízkých dva trpaslíci a Thorin, který Bilbovi těsně před smrtí odpustil. Bilbo se s Gandalfem a svým podílem vrátil domů, ale přestože jeho bezúhonná pověst vzala během jeho roční nepřítomnosti za své, a přestože se během cesty podstatně změnil z bojácného umírněného pohodáře na odvážného bojovníka , s úlevou pokračoval ve svém dřívějším klidném životě plném klidu a pohody.

Autor Podivuhodných cest, Jules Verne jako by znal všechny touhy mládí a snad právě proto sám napsal několik prací na Robinzonský námět. Jedna z nich, Dva roky prázdnin, patří podle mého názoru mezi jeho díla nejlepší. Verne tu zpracoval v napínavý dobrodružný román příběh patnácti chlapců, kteří si měli vyjet na krátký prázdninový výlet jachtou na moře, ale byli hroznou bouří zahnáni daleko od domova a ztroskotali na břehu pustého ostrova. Tak se z malých školáků, dětí velkoměsta, z nichž nejstaršímu je čtrnáct let, stanou naráz robinzoni, odkázaní jen sami na sebe, na svou odvahu a statečnost. A jejich prázdniny se protáhnou na dlouhé dva roky … Chlapci si na ostrově vybudují časem vzkvétající osadu, kde každý pracuje podle svých sil a schopností a podřizuje se nutné kázni. Jen proto mohou úspěšně čelit všem nebezpečím a překlenout i vážnou roztržku, která hrozí rozdvojit osadu na dva tábory. Po mnohých útrapách se jim s pomocí námořníka Evanse podaří vrátit se do vlasti. V této knize nám Verne vlastně ukázal, jak silný může být kolektiv, který je pevně stmelen kázní, pracovitostí a odvahou, vlastnostmi, jež mu umožňují dosáhnout takových výsledku, jakých by nikdy nemohl člověk dosáhnout sám. A pro tuto svou vnitřní myšlenkovou náplň zůstávají Dva roky prázdnin knihou dodnes živou a aktuální.
Hlavní postavy: Briant, Moko, Gordon, Evans.

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat