Archive for the ‘Pro mládež’ Category

V této knize slavný chlapecký klub pátrá ve staré čtvrti Stínadel po “ježkovi v kleci”, hříčce-symbolu, o němž vlastně nikdo nic neví, ale všichni ho chtějí. Rychlé šípy objeví, že Ježek ukrývá plán převratného vynálezu mrtvého učedníka Jana Tleskače. O hlavolam se ovšem zajímá i soupeřící chlapecká organizace Vontů. Zkrátka záhad kolem nenápadné hračky je bohatě, chlapci Rychlých šípů jsou často ve vážném ohrožení, zasáhnou přitom i do víru událostí mezi Vonty a nepřímo ovlivní rozpad jejich moci. Zdá se, že “ježek v kleci” je nenávratně ztracen, ale není všem dnům konec…

Podzimní stmívaní, západ hořící v červáncích, dunění zvonu, zšeřelé uličky a tajuplná zákoutí – ano, taková je asi atmosféra, v níž se Rychlé šípy opět vypravují do Stínadel. Do čtvrti, kde po dočasném úpadku dochází k novému tvoření kdysi mocné vontské organizace. Kdesi se prý znovu objevil “ježek v kleci”. Vontové ho hodlají získat – stejně jako Rychlé šípy. Po mnoha vzrušujících dobrodružstvích, po vypátrání první vontské kroniky, po setkání s tajuplným Širokem, po navázání spolupráce s vontskou skupinou Žlutý květ a jejím představitelem Vláďou Dratušem, se jim to vskutku podaří. Ve Stínadlech nastává období klidu a přátelství, i když na jak dlouho . . .

V Anglii žil bohatý obchodník Crusoe. Měl tři syny. Nejmladší Robinson nepůsobil rodičům mnoho radosti. Jeho oblíbeným cílem byl přístav Hull. Zde toužil dostat se na nějakou loď, plující do cizích zemí. Jednou, když byl zase v přístavu, potkal svého kamaráda, který byl námořníkem. Robinson mu řekl:”Chtěl bych být též námořníkem.” Přítel mu poté nabídl, že ho vezme s sebou, jelikož jeho otec byl majitelem lodi vezoucí obilí. Robinson si šel domů sbalit věci. Potom utíkal na loď, a vypluli. Uprostřed moře je však zastihla velká bouře. Kapitán dal vyházet mnoho pytlů obilí, aby se loď nepotopila. Robinson dostal mořskou nemoc. Nakonec však vše dobře dopadlo. V Londýně se Robinson seznámil s kapitánem lodi plující mezi Londýnem a Guineou. Kapitán mu vyprávěl o krásné zemi, o jejím bohatství a kráse. Robinson chtěl vidět ten kraj a kapitán ho vzal s sebou. Přepadli je však piráti. Zajali několik mužů, i Robinsona. Ostatní ubili. Muže, které zajali prodali do otroctví. Pán u kterého Robinson sloužil, si ho velmi oblíbil. Robinson měl v úmyslu utéci, což se mu podařilo. Na neznámém ostrově na který se doplavil objevil útulnou jeskyni ve které se začal zabydlovat. Při běžné pochůzce po ostrově se mu naskytl hrůzostrašný pohled. Uviděl divochy, kteří zabili mladého divocha a chtěli ho sníst. Druhý mladík se snažil uprchnout. S pomocí Robinsona se mu to podařilo. Spřátelili se a protože byl pátek, nazval Robinson divocha Pátkem. Uběhlo mnoho let a Robinson se nakonec šťastně dostal domů. Pátka, svého věrného přítele vzal s sebou.

2.února 1873 se vydal na lov velryb loď Jamese Waldena do Jižního moře pod vedením kapitána Hulla. Tato loď se jmenovala Poutník. Na palubě bylo pět námořníků. Nejmladším námořníkem byl Dick Sand kterému bylo patnáct let. Patnáctiletého námořníka si oblíbil kapitán lodi a v jeho nepřítomnosti bil Dick kapitánem. Paní Weldonovou a jejího syna s Benediktem v Aucklandu. Bratranec Benedikt se zabýval hmyzem. Z přístavu zamířili ihned směrem k San-Francisku. Za nějakou dobu Jack vykřikl:,,Co je to”? V moři byl vrak lodi a na ní pět černochů a pes Dingo. Loď se jmenovala Valdech. Černoši jim začali vyprávět svůj příbeh. Dingo štěkal na kuchaře a tak se musel vrátit do kuchyně. Na moři spatřili velrybu. Velryba je spatřil a když k ní doplulo několik mužů na lodičkách praštila je ocasem. Nikdo z nich se nezachránil a tak se stal Dick kapitánem. Naučil černochy práci námořníků a s Tomem se střídal o kormidlo. Tom si jednou zdříml a kuchař Negoro dal ke kompasu magnet a loď minula Ameriku. V bouři se dostali k břehům Afriky a tam byli zajati otrokáři. Kuchař Negoro zmizel a jeden černoch se osvobodil a potom postupně osvobodil celou posádku. U břehu zavedl Dingo celou posádku do chatrče, kde uviděli mrtvého člověka. V chatrči našli důkaz o tom, že ho zabil Negoro. Dick spatřil, že zabitý je jeho pán. Když chtěl S. Vernona pohřbít Dingo zavyl. Za několik minut Dingo zabil Negora. Za pár hodin zažili příhodu s lidojedy, ale nakonec se dostali do San Franciska. Dick vystudoval námořnickou školu a stal se kapitánem.

Kniha vypráví o ne zrovna hodné třídě chlapců. Chlapci sice tvoří takovou pomyslnou partu (až na výjimky), ale celkem o sobě nic nevědí. Výjimky jsou v Bílkovi – tzv. ,,mazánek” a v Řezinovi – hoši ho neměli rádi zejména proto, jak vypadal a jak ,,zapáchal”. Později se ukázalo, že za ten zápach nemohl, protože bydlel ve sklepním bytě a jeho rodiče nebyli bohatí, takže chodil stále v jednom oblečení. Také je ve třídě Lubor – celkem obyčejný kluk, který nikomu nevadí a nemíchá se ani do spolku jedničkářů pod vedením Bílka, i když by vněm mohl být (své členy přijímali podle průměru známek), ani do spolku Draňáka, který mluvil sprostě a neprováděl zrovna nejlepší věci… Náhle vzniká přátelství mezi Luborem a Řezinou díky knihám,které oba horlivě čtou. Lubor se ale začíná nesmyslně bát, aby ho s Řezinou nezahlédli kluci ze třídy, a aby se mu nezačali posmívat. Tak jejich přátelství pomalu upadá a kluci ve třídě vymysleli novou hru s Řezinou, kterou hrají o velkých přestávkách (Lubor se jako jediný neúčastnil). ,,Hra” spočívá v tom, že někdo z chlapců Řezinu zmlátí a pak mu dá jeho svačinu. Řezina na tuto hru přistoupil, ale až později se ukázalo, co se svačinami dělá. Nosí je domů své rodině, která je v krizi, a tak tak si vystačí aspoň na to jídlo. Jeden den Řezina nepřijde do školy a zjistí se, že je s poraněním hlavy v nemocnici. Učitel začne vyšetřovat z čeho se mu to stalo a přijde na jejich ,,Hry” s Řezinou. Lubor je povznesen nad ostatní, protože se jako jediný s Bílkem neúčastnil ,,her”. Krátce po zotavení Řezina odchází po učitelových narážkách ze třídy někam pryč, Lubor si uvědomí jak ho opomíjel a jde za ním. Když prochází kolem jeho lavice, vidí na ní napsáno: Sbohem Lubore, sbohem všichni… Lubor po přečtení vzkazu na lavici se za Řezinou rozběhne a přes celou chodbu na něho zakřičí: ,,Jarkůůůů” (on byl Jarek Řezina), Jarek se otočí a počká na Lubora, aby ho doběhl. Tím začíná jejich nerozlučné přátelství…

Vše pro Vilíka a Jirku začalo jednoho všedního dne, kdy je oslovil Rikitan. Spolu s ostatními hochy založili klub s názvem “Hoši od Bobří řeky”. Učili se zde čestnosti, šlechetnosti, bystrosti a síle. Z obyčejných hochů se pod Rikitanovým vedením stala skupina výjimečných chlapců. Chodili na výlety a účastnili se pravidelných oddílových schůzek. Že přitom zažili mnoho legrace a dobrodružství není pochyb. Vyvrcholením celého roku byl letní tábor, kde už opravdu lovili všech 13 bobříků. Každý bobřík představoval nějaký úkol vyžadující mrštnost, obratnost, zručnost, sílu nebo sebeovládání.
Tato kniha je prostě klasická kniha pro mládež. A není divu, neboť příběh setkání, sžívání, táboření, ale hlavně formování charakteru těch, kteří se jako “Hoši od Bobří řeky” stali pojmem, obsahuje všechno typické pro věk čtenářů. Postihuje jejich touhu po dobrodružství i po tajemnu, po kamarádském kolektivu, po živote v souladu s přírodou, apeluje na nejlepší lidské vlastnosti, na jejich tvorbu a rozvoj. Obsahuje napínavý děj, umístěný nejen do lesů a luk, ale i do reálného prostředí, stejně jako romantickou nadsázku. Zdůrazňuje kladný příklad ušlechtilého dospělého (Rikitana). Posláním knížky se daly vést už generace dnešních otců a leckdy i dědů, není proč pochybovat o tom, že vnuci budou reagovat stejně. Stačí přece ulovit prvního bobříka…

Autor Podivuhodných cest, Jules Verne jako by znal všechny touhy mládí a snad právě proto sám napsal několik prací na Robinzonský námět. Jedna z nich, Dva roky prázdnin, patří podle mého názoru mezi jeho díla nejlepší. Verne tu zpracoval v napínavý dobrodružný román příběh patnácti chlapců, kteří si měli vyjet na krátký prázdninový výlet jachtou na moře, ale byli hroznou bouří zahnáni daleko od domova a ztroskotali na břehu pustého ostrova. Tak se z malých školáků, dětí velkoměsta, z nichž nejstaršímu je čtrnáct let, stanou naráz robinzoni, odkázaní jen sami na sebe, na svou odvahu a statečnost. A jejich prázdniny se protáhnou na dlouhé dva roky … Chlapci si na ostrově vybudují časem vzkvétající osadu, kde každý pracuje podle svých sil a schopností a podřizuje se nutné kázni. Jen proto mohou úspěšně čelit všem nebezpečím a překlenout i vážnou roztržku, která hrozí rozdvojit osadu na dva tábory. Po mnohých útrapách se jim s pomocí námořníka Evanse podaří vrátit se do vlasti. V této knize nám Verne vlastně ukázal, jak silný může být kolektiv, který je pevně stmelen kázní, pracovitostí a odvahou, vlastnostmi, jež mu umožňují dosáhnout takových výsledku, jakých by nikdy nemohl člověk dosáhnout sám. A pro tuto svou vnitřní myšlenkovou náplň zůstávají Dva roky prázdnin knihou dodnes živou a aktuální.
Hlavní postavy: Briant, Moko, Gordon, Evans.

Večer Vláďa a Vincek zachytili cizí posílanou zprávu morseovkou. Dověděli se tak o místě, kde byly vytěžené doly a nikdo tam nechodil. A právě proto toto místo nazvali “zem Nikoho”. Chlapci, kteří si posílali morseovkou zprávy tam chodili sbírat zkamenělé živočichy z druhohor a třetihor. Protože jich chtěli mít co nejvíce, “své” naleziště tajili a chránili. Zvědavost ale přiváděla Vláďu a Vincka do těchto míst a střetnutí hochů bylo vždy velmi nebezpečné. Při jedné šarvátce dokonce Vláďa spadl do opuštěného dolu a museli ho vytahovat lanem a převést do nemocnice. Po tomto incidentu se chlapci usmířili i když už bylo pozdě. Stali se z nich dobří kamarádi, ale do “země Nikoho” už nechodili.

Tom Sawyer bydlí u tety Polly, protože je sirotek. Nerad chodí do školy a také nerad pracuje. Ale velmi rád prožívá dobrodružství. Jednou v pátek nejde do školy a jeho teta ho potrestá malováním plotu. On vymyslí lest na kamarády a tvrdí, že ho malování plotu baví a že to nesmí dělat jen tak někdo. Chlapci ho přemlouvají, aby mohli také natírat plot. On se tedy “nechá” přemluvit. Později je teta nadšená natřeným plotem a pustí ho ven. Tam Tom spatří dívku, která se později stane jeho novou spolužačkou. Ona se jmenuje Becky a Tom se do ní zamiluje. Tom se kamarádí s Huckem, chlapcem, který nechodí do školy, nemá rodiče a nemyje se. Jedné noci se Tom a Huck vydali na hřbitov. Byli zde svědky toho, jak indián Joe zavraždil doktora a Muff Potter stál opodál. Chlapci to nikomu neřekli, protože se báli. Jednou se vydali Tom, Huck a Joe Harper, který byl rozzlobený na svou matku, na druhou stranu řeky. Zůstali zde, protože se nemuseli učit a mohli si hrát. Ale když zjistili, že si lidé myslí, že jsou mrtví, tak se vrátili. Ve škole Becky zašpinila učitelovu knihu a Tom to vzal na sebe. Becky mu byla vděčná a přestala se na něho zlobit. O letních prázdninách byl soud s Muffem Potterem. Chlapci mu chtěli pomoct, a tak řekli, co viděli na hřbitově, čímž se prokázala Potterova nevina. Jednou hledali Tom a Huck poklad ve starém domě blízko domu paní Douglasové, když tam přišel indián Joe s přítelem. Mluvili o místě, kde by schovali peníze. Jednoho dne se děti rozhodly jít do jeskyně, ale když se vracely, zapomněli tam Becky a Toma. Huck mezitím sledoval indiána Joea a zjistil, že chce zabít paní Douglasovou. Šel tedy pro pomoc, a tak ji zachránil. Becky s Tomem chtěli jít domů, ale nemohli najít východ. O několik týdnů později našli indiana Joea mrtvého v jeskyni a Tom s Huckem šli do jeskyně hledat peníze indiána Joea. Našli je a bylo to 12,000 $. Paní Douglasová byla vděčná Huckovi za záchranu a ujala se ho. Chodil do školy, myl se…, ale moc se mu to nelíbilo. Tom ho ale přesvědčil, aby u ní zůstal, aby si s ním mohly všechny děti hrát.

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat