Francouzská klasicistní komedie, která kompozičně těží z prostředků charakterového dramatu.

Hra o 5 jednáních. Orgonova rodina prožívá konflikty, které způsobuje Tartuffe. Zatímco pro bohatého měšťana Orgona a jeho matku, paní Pernellovou, je vzorem čestnosti a pravé zbožnosti, ostatní – Orgonova druhá žena Elmíra, jeho děti z prvního manželství Damis a Mariana, švagr Kleantes a také komorná Dorina – v něm po právu spatřují úlisného a pokryteckého vetřelce, který má na Orgona neomezený vliv a jeho prostřednictvím manipuluje i jejich životem.

Zavedl např. asketická pravidla, která sám nedodržuje, maří sňatek Mariany s Valérem, protože Orgon zatouží mít Tartuffa za zetě. Všichni si uvědomují, že je třeba poskytnout Orgonovi důkaz. Díky Elmiřině intrice vyslechne Orgon, skrytý pod stolem, Tartuffovy milostné návrhy jeho ženě, které mu konečně odhalují pravdu.

Orgon je však už v Tartuffově moci, protože mu předtím svěřil nejen svůj majetek, ale dokonce i kompromitující dokumenty, kterými ho Tartuffe může nyní dostat do vězení. Nakonec je však Orgonovi navrácen jak majetek, tak čest, postavil se za něho král (pro jeho věrnost) a králova moc převáží moc Sv. kabaly (Společnosti nejsvětější svátosti), která podporovala Tartuffa, protože byl jejím špiclem.

V Tartuffovi Moliére pojednal s alegorickým podtextem rodinný příběh, v němž postihl groteskní klima zhoubných společenských praktik, jejichž důsledkem je zneužití moci, a demaskoval v analyticky působivě ztvárněných typech i příčiny tohoto jevu. Vážné téma v satirické nadsázce nesou zvláště obě ústřední postavy. Tartuffe je jako typ vybaven jakousi skrytou démoničností, jejíž občanskou maskou je předstíraná askeze, zakrývající vůli po moci i tyranskou smyslnost.

Leave a Reply