Archive for the ‘Román’ Category

Autobiografický příběh autora, který se neprávem dostal do trestanecké kolonie. Mladý Pařížan Henri, přezdívaný Motýlek, se stal obětí policejní frašky a byla na něj svedena viny za vraždu pasáka, kterou nespáchal. Jelikož nežil zrovna počestným životem, uznala ho soudní porota vinným a poslala ho na doživotní práce do trestanecké kolonie. Henri se dostal do vězení Conciergerie, ze kterého byl převezen do Cean, odkud se vězni transportovali do trestaneckých kolonií. Motýlek byl spolu se svými kamarády z vězení transportován na ostrov Svatého Vavřince nad Maroni, odkud podnikl svůj první útěk. Ten probíhal zpočátku velice nadějně. Henri se se svými přáteli dostal po moři až na ostrov Trinidad, kde se seznámil s velice hodnými a ochotnými lidmi, kteří mu chtěli při útěku pomoci, ale místní úřady jim v tom zabránily a Motýlek a jeho přátelé museli Trinidad opustit. Jejich další zastávkou bylo Curacao, kde je zavřeli do vězení v Rio de Hacha. Jedinému Motýlkovi se podařilo z vězení utéct. Na útěku narazil na indiánskou vesničku kmene Guairu. Její obyvatelé se k němu od začátku chovali moc pěkně a vzali ho mezi sebe. Brzy si mezi nimi našel dvě manželky, ke kterým dostal i dům. V indiánské vesnici mu nic nechybělo. Měl dost jídla, klidu, úcty vesničanů a lásky svých dvou krásných žen. Přesto stále toužil po pomstě soudního tribunálu, a tak z malebné vesničky odešel, načež byl opět chycen policií a vězněn, tentokráte ve vězení ve Svaté Martě. Bylo to jedno z nejstrašnějších vězení na světě. Vězni se zavírali do malých podzemních cel, které byly při každém přílivu zaplavovány. Díky známosti konzula byl po osmadvaceti dnech z cely propuštěn do normálního vězení, kde se opět setkal se svými kamarády. Ze Svaté Marty byli všichni převezeni do Barabquille, odkud se mnohokrát pokoušeli uprchnout, ale bezvýsledně. Jejich útěk skončil tragicky – byli posláni zpět do kolonie, tentokrát na ostrovy Spásy.
Za první útěk byl Motýlkovi vyměřen trest dvou let káznice. Po vypršení trestu byl opět převezen na Královské ostrovy. Ani po prvotním neúspěchu se Motýlek nevzdával a hned po návratu do kolonie začal plánovat další útěk. Tentokrát ale musel být zvláště vynalézavý, protože po prvním útěku nad ním byl neustálý zostřený dozor. Na druhé straně ale mohl počítat s pomocí spoluvězňů, kteří jej do jednoho obdivovali za jeho odvahu při prvním útěku. Druhý útěk byl prozrazen dříve, než začal, a tak Motýlka čekala druhá káznice. Tentokrát měl v zařízení s naprostou izolací od okolního světa setrvat osm let. Nikdo nevěřil, že to přežije. Motýlek ale šťastnou náhodou zachránil topící se dceru velitele, a tak mu byl trest odpuštěn a on se vrátil zpět na Královský ostrov, kde při společném nepovedeném útěku zemřel jeden z jeho přátel. Další stanicí byl pro Motýlka ostrov Ďábel, ze kterého se mu podařilo s dalším přítelem, který ale cestou zahynul, utéci na pytli kokosových ořechů do Kourou a odtud do Georgetownu, kde začal jeho nový život jakožto svobodného člověka. V Georgetownu ale nebylo mnoho pracovních příležitostí, a tak Motýlek tajně odplul do Venezuely. Ve Venezuele byl opět zatčen a nasazen do místního pracovního tábora, ze kterého byl následně osvobozen a stal se svéprávným svobodným občanem Venezuely. Přestěhoval se do Caracasu, kde se oženil a stal se otcem dcery.
Ve svém vyprávění autor vyzdvihuje lidi s ryzím charakterem, kteří mu, těžkému trestanci, neváhali pomoci, třebaže tím ohrožovali svou vlastní existenci. Naopak pohrdavě píše o sadistických strážných, kteří své svěřence mnohdy utýrali k smrti.
Z celého příběhu pramení Henriho odvaha, touha po novém, lepším životě a spravedlnosti. Díky jeho lidským vlastnostem měl vždy a všude plno dobrých přátel, pomocí kterých jako jeden z mála unikl cestě zatracení a začal nový bezúhonný život ve svobodné zemi, která se mu rozhodla dát ještě jednu šanci.

Tato kniha popisuje život J.A.Komenského od doby, kdy se vrací do vlasti v roce 1614. Vzpomíná si na dobu, kdy musel vlast opustit. V této době mu bylo 21 let. Rozhodl se, že začne vyučovat novými metodami. Vyzkoušel je v Přerově, kde se stal učitelem. V roce 1616 byl vysvěcen na kněze a přidělen na školu ve Fulneku, kde také začal vyučovat. Zde se seznámil s Magdalenou, se kterou se brzy oženil. Mezitím se zvětšovalo napětí mezi jezuity a evangelíky. Král Ferdinand podporoval jezuity, a proto byl českým sněmem zbaven koruny. Za nového krále byl zvolen Fridrich Falcký. Jan Ámos bojoval pro Fr. Falckého. Ve Fulneku byli proti evangelíkům a začali pronásledovat Komenského. Byl nucen opustit Fulnek a ukrývat se. Dospěl do Brandýsa nad Orlicí, kde našel úkryt a od posla se dověděl, že ve Fulneku podlehla moru Magdalena i jeho dvě děti. V té době napsal spis a nazval ho Jan Amos Truchlivý. Začal psát Labyrint světa, aby ukázal marnost veškeré práce na zemi. Toto dílo dokončil roku 1623 a věnoval je Pánu ze Žerotína.
V Brandýse se seznámil s Dorotou, se kterou se oženil. Krátce na to odjel na tajný sjezd bratrských kněží do Doubravice pod Krkonošemi. Byl pověřen převést bratry z Čech do Polska. Dospěli až do polského města Lešna. Začal pracovat na rozvrhu Didaktiky, v níž žádal školu pro všechnu mládež. Přijal místo na gymnáziu v Lešně, aby mohl uživit svou rodinu. Napsal Dveře jazyka otevřené a vyšel Labyrint světa. Mezitím zemřel král Fridrich Falcký. Českých zemí se zmocnil Ferdinand II. Komenský napsal knihu Předehry Komenského snah a spis Cesta pokoje, v němž obhajuje svou církev.

Odjel do Anglie na pozvání Hartliba, aby vyjasnil zásady vševědy. Když se chtěl vrátit, vypukly v Irsku nepokoje. Byl nucen zůstat v Anglii, napsal rukopis Cesta světla. Odjel odtud až v roce 1642 do Holandska a později do Švédska a Ebblangu. Roku 1646 se znovu vypravil do Švédska, kde napsal počátek díla Nejnovější jazyková metoda. Po smrti biskupa Justina si zvolila Jednota Bratrská za jeho nástupce Komenského. Měl se znovu přestěhovat do Lešna. Po návratu zemřela Dorota. Také svůj spis napsaný v té době nazývá Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské. Odešel do Blatného Potoka, kde měl vybudovat novodobou školu. Napsal Svět v obrazech a po naléhání na kněžnu Zuzanu, která ho nechtěla pustit, odešel z Blatného Potoka. Vracel se opět do Lešna. Lešno bylo v nebezpečí, že bude zničeno nekatolickými vojsky. Rozbouřené vojsko Lešno zapálilo a s ním shořely všechny Komenského knihy. Odjel do Amsterodamu a zde vydal svazek her Škola na jevišti, vyšel i Svět v obrazech a spis Odevzdání pochodně a Světlo z temnot. 25. listopadu roku 1670 J.A. Komenský zemřel v Amsterodamu. Pochován je v Naardenu.

Stefan Zweig se narodil 28. 11. 1881 ve Vídni v židovské rodině. Jeho rodiče pocházeli ze střední vrstvy, proto měl celkem zajištěné mládí. Nejprve studoval 5 let na “základce”, potom 8 let gymnáziu a vysokoškolské “učení” zakončil doktorským titulem. Na gymnáziu se začal zajímat o literaturu a umění. Spolu se svými spolužáky četl básně, sbíral autografy, chodil do divadla. Na universitě “studoval” ve Vídni a v Berlíně. Čtyři a půl roku psal básně, knihy, hry, cestoval, seznamoval se se spisovateli, překládal. Poslední půlrok se dnem i nocí učil, aby získal titul. Bylo to umožněno tím, že studoval filosofii. Po studiích se vydal na cesty. Chvíli žil v Paříži, kde se seznámil s francouzskými spisovateli. Navštívil také Belgii, kde potkal Verhaerena. Nějakou dobu pobýval také v Anglii, ale tam se mu moc nelíbilo. Na radu svého přítele Rathenaua opustil Evropu. Navštívil Indii, kde poznal kastovní a rasové rozdělení, a USA. V Americe se mu líbila svoboda, rychle si zde našel práci, ale ne literární přátele. Navštívil také Itálii, Španělsko. V této předválečné době byl již celkem slavný. Svět byl klidný a optimistický – naprostá idyla. 28. června 1914 byl zavražděn následník rakouského trůnu František Ferdinand d´Este. Bylo to nádherné léto a téměř nikdo pro “budoucího” císaře netruchlil. Lid měl raději korunního prince Rudolfa. O měsíc později vyhlásilo Rakousko Srbsku válku. Autor se právě nacházel v Belgii a myslel si, že Německo neporuší smlouvy a nevpadne do Belgie. Opak byl pravdou. Rychle se vracel do Rakouska a cestou již potkával německé konvoje. Za války tvořili spisovatelé v Rakousku hlavně knihy, které ji podporovaly. Obyvatelstvo po dlouhém míru ani nevědělo, jaká válka je. Proto davy mužů táhly radostně do boje. Autorovi se podařilo nejít do války. Díky známostem dostal práci ve vojenském archivu. Vydal se do Polska sbírat vyhlášky zbylé po Rusech. Nebyla to pro něj příliš namáhavá práce, stíhal pozorovat okolní krajinu, lidi, mravy. Pomáhal také záchranářům s raněnými. Napsal hru Jeremiáš. Nepočítal s jejím uvedením (byla protiválečná) – vydal ji jen jako knihu. Dostal nabídky od německých divadel na uvedení v době míru. Velkým překvapením však bylo, že mu divadlo v Curychu nabídlo okamžité provedení. Kupodivu získal celkem hladce povolení k cestě do Švýcarska. Zde se setkal se svými starými přáteli (Rolland). Zanedlouho skončila válka. Autor se kupodivu vrátil do Rakouska. Pozoroval zde bídu, inflaci, šmelinářství a psal knihy. Rakousko se celkem rychle vzpamatovalo. Jeho hry a knihy se stávaly oblíbenější a prodávanější. Jel do Itálie a zjistil, že Italové už nemají k Rakušanům takový odpor jako dříve. Poprvé uviděl pochodující agresivní nacionalisty a uvědomil si budoucí nebezpečí pro Evropu a svět. Později vídával podobné věci i od Hitlerovy mládeže v Německu. Cestoval ještě do Belgie, Francie a poprvé také do Ruska. Přednášel zde na vzpomínkové akci za L. N. Tolstého. Všichni se k němu chovali slušně, vypadalo to, že socialismus = idyla. Dostlal však anonymní dopis, že vše není tak růžové a je stále sledován. Jak se Hitler chopil moci, začali mu zakazovat knihy, hry. Naposledy se podařila opera tvořená spolu s Richardem Straussem. Cestoval do Anglie. Těsně před válkou se vrátil do Rakouska, aby se rozloučil. Nikdo nebral jeho varování vážně. Hitlerova taktika postupně přidávat se osvědčila. V Anglii sledoval Chamberleinovu snahu o mír za každou cenu. Britové byli celí šťastní z Mnichovské dohody – odvrátili přece válku – obrovské nadšení! 1. září 1939 se vydal na úřad s žádostí o uzavření sňatku se svou druhou ženou – zrovna přiběhl úředník, že Němci vpadli do Polska – válka. Sňatek musel počkat. Tímto kniha končí.

Je to příběh prosté Římanky – Cesiry, která se spolu se svou dcerou Rosettou z navyklého bezpečného kruhu krámku, bytu a trhu rozhodne pod tlakem války Řím opustit.

Odcházejí do hor, do místa, kde se Cesira narodila. Nakonec obě šťastně uváznou v horské vesnici Sv. Eufemii, v primitivní chajdě mezi utečenci z okolí. Tady si opět uvědomuje chudobný život zdejších rolníků, jejich válkou změněné myšlení. Většina z nich se k Cesiře obrací zády, dokud nezjistí, že Cesira vlastní poměrně slušnou částku peněz, pro které jsou rolníci ochotni obětovat život. A tak si pronajímají primitivní chajdu, připlácejí za nábytek atd. Postupně peníze ale ztrácejí svou hodnotu a potraviny se stávají čím dál více vzácnější, ceny rostou do závratných výšek. Lidé jsou pro jídlo ochotni i zabíjet.

Cesira má poprve čas přemýšlet, oblíbí si hovory s rebelantským studentem antifašistou Michelem, ale nesmyslná krutost světa, kterou jí pomáhal odhalit, nakonec zahubí i jeho. Mezi Cesirou a její dcerou existuje velmi pevné pouto, které je nakonec díky válkou zvrhlým lidem zničeno.

Konečně přichází tolik všemi očekávané vítězství nad fašistickým Německem a Cesira se chce vrátit zpět do bezpečného prostředí svého krámku, do Říma. Na cestě ale vojáci surově znásilní její dceru Rosettu, která se poté podle názoru matky mění. Dříve byla Rosetta poslušná, nyní se z ní však stává děvka.

Ale kupodivu úzkost a bolest jsou pro Cesiru blahodárnou školou. Když se vrátí do Říma, není to už ta sobecká, omezená ženuška, ale člověk v plném slova smyslu, vědomý zla, ale přece důvěřující v budoucnost a lidi.

Horalka je autobiografický román vycházející z autorovy bezprostřední zkušenosti. Za války totiž strávil skoro rok se svou ženou v horách Ciociarie mezi Římem a Neapolí. Čerpá z bohatých zážitků díky nekonečným dnům strávených ve společnosti uprchlíků nejrůznějších vrstev.

Tým vědců – doktorů uskuteční výzkum na lék, který by měl zamezit tvoření miomů a vyléčit tak pacienty s rakovinou.
Otis Cruikshanke, který započal tento velmi nákladný výzkum má již dávno před začátkem výzkumu důkaz působnosti onoho zázračného preparátu – Jeho dcera totiž byla svým otcem tajně léčena a zdá se, že také úspěšně. Ona sevšak bojí recidivy své nemoci…
V době, kdy svou dceru Otis léčil, vedl si podrobné zápisy o tom, jak léčba probýhá… povede se tedy Otisovi a jeho týmu dokázat účinnost tohoto preparátu i “vnějšímu světu”?

Tato kniha pojednává o Michalovi,který má rodiče s zcela opačnými názory na výchovu a způsob života.Jeho otec je přísný a matka zase Michala nechá dělat co se mu zachce.

Michal tedy chodil pravidelně po nocích ven a tam se seznámil s partičkou,kterou spojovalo snad jediné,drogy a tak aby nebyl  „aut“ podlehl jim taky. . Viděl teď v nich super pohodový lidi, ale byl to omyl. Časem do toho padal víc a víc. Také tam v partě poznal Evu,s kterou byl více méně jenom díky drogám, i když v hlouby duše ji neuvěřitelně miloval. Několikrát se spolu snažili přestat, ale nikdy to nevydrželi. Ani ,když byla Eva těhotná, tak to nevydržela a díky tomu potratila.Michal si začal uvědomovat vážnost situace, ať už jeho ,nebo kamarádů.

Když, jim na to jednoho dne policie přišla,stíhala je za vše, co našla a tak se Michal s partičkou dostal do vězení. Evu bránil jak to jen šlo.

Když se dostal z vězení vypadalo to,že konečně se vším skoncuje,ale opak je bohužel pravdou.

Během nějákého času se z něj stane vyhlášenej vařič drog.

Nakonec to dopadne zle jak to jen jde. Leží v nemocnici a přemíšlí o tom „Kdyby…“ nedokáže teď vůbec nic,ani se umýt ,prostě nic. Je emociálně neklidný a na každý rozruch reaguje pláčem a kvílním. O jeho stavu se doktoři vyjádřili drsně a jasně „Nikdy nebude normální a jeho stav se nezlepší.“. K jejich překvapení se však zlepšil na tolik,že ho pustili,on pak utekl do hor,kde pracoval jako umývač černého nádobí a přito si stíhal vařit dávku heroinu pro sebe a bohuže i další lidi,které následně navedl na cestu drog a stali se z nich tak na něm závislí. Když jednoho dne  se na vařiče drog vydala policie,byl heroin od té doby vepsán na vyhlášku omamných látek.

Hlavní postavou románu je Hans Schnitzler, voják-zběh. Vrací se do Kolína nad Rýnem, kde nejprve narazí na tvář anděla v rozbombardovaném vchodu do nemocnice. Příběh začíná 8.5.1945, kdy se Hans vrací do svého rodiště. Nejprve jde do nemocnice, kde hledá paní Gompertzovou, aby jí dal závěť jejího manžela, který byl místo Hanse zastřelen. Jeptiška, která je v nemocnici, mu dá něco málo k jídlu a Hans poté s jedním lékařem usmlouvá, že mu dá protizákonně papíry někoho mrtvého, aby mohl přežít. Hans paní Gompertzovou, jež byla z nemocnice propuštěna, najde a řekne jí (jen z části), jak to bylo se smrtí jejího manžela a předá jí jeho závěť. Hans se rozhodne vrátit i plášť, který si vzal v nemocnici, když mu byla zima. Najde ženu, které patřil a vrátí jí ho, zeptá se, zdali by u ní mohl na noc zůstat a ona svolí (stejně totiž nechce být sama – den předtím jí totiž zemřelo dítě). Nakonec se u ní zabydlí a několik týdnů u ní jen odpočívá a ona mu obstarává jídlo. Žena, u níž žije, se jmenuje Regina. Regina s Hansem se začnou sbližovat a nakonec se do sebe zamilují. Hans začne také obstarávat jídlo, což je ta nejtěžší věc v rozbombardovaném poválečném Německu. Z Hanse se stane i zloděj, krade brikety, které má pro sebe a Reginu, ale dá je i kaplanovi z jednoho kostela, kam dříve (ještě před válkou) chodíval. Kaplan mu zase dá nějaké jídlo a víno. Regina se rozhodne jít dát krev, protože i za to dostane nějaké peníze. Shodou okolností dá krev dceři bohatého pana Fischera a dostane za to peníze a další shodou náhod je, že právník pan Fischer má spojitost s paní Gompertzovou, která je velmi vážně nemocná a umírá. Nakonec, když paní Gompertzová zemře, Fischer závěť najde a dá ji panu Gompertzovi, otci jejího manžela a ten ji roztrhá. Vše končí tak, kdy pan Fischer, odporný a hamižný člověk, který je ale uznávaný a velebený (vždy využíval situace – např. za války je členem NSDAP a využívá toho, ale na druhé straně má potvrzení od arcibiskupa, že členem je pouze z toho důvodu, aby mohl pomáhat církvi), po pohřbu sedí s panem Gompertzem na zadku sochy anděla, která se pod jeho vahou více propadá do rozblácené země.


vagex.com – vydělávej prohlížením (pasivním) YouTube videí

Kniha pojednává o skutečném příběhu dívky,narkomanky Christiane F. Rodiče Christiane se přestěhovali z venkova do Berlína. Chtěli si zde založit seznamovací kancelář,ale jejich plán nevyšel. Otec začal pít a v opilosti Christiane i její mladší sestru. Otec byl čím dál tím víc nesnesitelnější, a tak matka podala žádost o rozvod a odstěhovala se. Po čase si našla přítele Klause. Děti s ním nevycházeli, dokonce mladší sestra se po čase vrátila k otci. Christiane byla ve velkém městě sama, cítila se velmi osamělá. Ve škole se skamarádila s dívkou Kessi. Kessi naučila Christiane pít alkohol, chodit za školu a také ji zavedla do party, kde se Christiane dostala k drogám. Ve dvanácti letech poprvé zkusila hašiš. Christiane se v partě cítila velmi dobře, konečně měla kamarády a taky zde poznala svou první lásku Atzeho. Ten se později úmyslně předávkoval a na rozloučenu napsal dopis, ve kterém všechny varoval před drogami. Christiane se ve škole rapidně zhoršil prospěch. Postupem času se setkala i s heroinem. Zpočátku byli všichni z party proti, ale nakonec ho okusili a navykli si na něj. Christiane dlouho odolávala, ale nakonec do toho spadla taky. Christiane se po něm cítila skvěle, dokonce lépe vycházela s matkou. Tento stav ji vydržel do doby, než začala být na heroinu závislá. V té době chodila s Detlefem, který jí dávky kupoval, protože nechtěl, aby se z ní stala prostitutka. Peníze jim ale nestačili, tak se museli chodit prodávat oba. Oba si plně uvědomovali svou závislost a bylo jim víc než jasné, že s tím musí něco dělat. Rozhodli se svoji závislost léčit. Christianina matka je v léčení podporovala a snažila se jim pomoci. Odvykací kúru zvládli, ale když je pustili ven, neodolali a znovu si píchli. A takhle to šlo pořád dokola. Matka byla velmi zoufalá a nešťastná a odvezla Christiane k příbuzným ven z Berlína. A tím ji dala šanci začít nový život.

Tato kniha, pojednává o Betty a jejím manželu Bobovi. Ten rezolutně odmítl žít z Betty ve městě ,na které byla tak zvyklá. Ze svatebních darů dali tedy dohrmady částku, za kterou si koupili na venkově daleko od města a tím pádem od civilizace odříznutý  statek. Tam měli dvě slepičárny,kůlnu,suchý záchod a obytné stavení,které nebylo nikterak teplé a přívětivé. Kuchyň se skládala ze stařičkých kamen, v niž se mělo a také nakonec vařilo i když s velkými nesnázemi. Na začátku to byl ,spíše zlí sen než bydlení,protože jejich dům postrádal dveře i okna.

Proto,aby mohli dát více méně vše do obytného stavu museli do „Města“.

Město,byl jakýsi přístav a bylo docela i malé. Našli jste zde to co lidé v těchto končinách potřebovali.

Po nějákém tom čase se začalo farmě konečně  dařit a začali i vydělávat a z vydělaných peněz, opravili dům. Betty se učila péct chleba, ale moc jí to nešlo a tak zašla k sousedce, která měla 15 dětí a pekla každý den 14 chlebů. A ta jí poradila ,jak na to.

Nejvíce se z celého domu používala kuchyň. Tam se vařilo, jedlo, četla se pošta, psali dopisy a vedli se zápisy o kuřatech.

Ani vstávání tady nebylo lehké.Budili jste se ve 4 hodiny ráno a spát jste mohli jít až v půl deváté ,což nebylo vzhledem ke vstávání ani trochu úměrné. Betty otěhotněla, což se strašně rychle rozkřiklo. Narodila se jí holčička Anička.

Po 14 denním odpočinku v porodnici se vrátila zpátky na farmu.

Za nějákou dobu šla i s Aničkou k sousedům (Ketlovím) na které ,anička ani moc dobře nezapůsobila

Postupem času se Bobova a Bettyna a snad i Aniččina farma rozrostla na tolik,že bylo o finance nadobro postaráno.

Betty se snažila v zimě neupadat špatné náladě,což bylo nadmíru těžké a složité.Na jaře a v létě zase měla prozměnu plné ruce práce a mezi tím i prádlo,které se snažila všemožně odsouvat,protože v podmínkách ,v kterých teď žila,bylo zrovna praní prádla asi tou nesložitější procedůrou ,neberemeli do výčtu aktivit vaření.

Betty se snažila i něco pěstovat,ale bezvísledně za to Bobovi to šlo od ruky a co chtěl to mu vyrostlo. A tak se Betty musela smířit s tím,že zahradnice z ní nikdy nebude.

Po nějákých těch uplynulých letech si už Betty ve společnosti Boba a Aničky našla způsob života na farmě…

Hlavní hrdina Darrell Standing byl agronom, rozuměl zvířatům. Pak zabil spolupracovníka kvůli ženě a dostal se do vězení San Quentinu. Svůj život sepisuje, když má jen pár hodin do smrti. Je označen za „nenapravitelného“, protože tvrdil, že vězni nepracují efektivně a chtěl vyloučit zbytečné pohyby. Winwood vězně podrazil a tvrdil veliteli, že dovnitř pašovali dynamit(jen tabák) a že chtějí utéct. Prý dynamit skrývá Standing. Všech 50 vězňů i se Standingem do vazby-biti, až se někteří zbláznili. Standing se dostal do samotky-tma, stále na něho naléhali, do svěrací kazajky. Dorozumívá se se spoluvězni(tedy také na vedlejší samotce) klepáním s Edem Morrellem(stal se z něho pak přední důvěrník) a Jakem Oppenheimerem. Má problém, že neumí zapomínat a má spoustu vzpomínek na minulé životy. Stále ho chtěli zlomit svěrací kazajkou, ale on se nedal. Napřed myslel, že nepřežije ani hodinu, ale pak si zvykl a snil o své vymyšlené krajině. Při bdění o pomstě Cecilo Winwoodovi.
Pak mu Ed poradil, že on byl na 2 týdny ve svěrací kazajce a vydržel to jen kvůli tomu, že umrtvil celé své tělo a duší opustí tělo a může putovat po světě(navštívil i matku). Standing to zkusí a podaří se mu to. Jen jeho duše putuje do minulých životů. Zdá se mu o karavaně v Nefi, kde jsou bez zásob, které jim nechtějí dát bílí, postitel u Nilu, hrabě Vilém de Sainte-Maure…
Stane se Jessem Fancherem. Ten jede s karavanou a běloši je odmítají. Jednou je přepadnou indiáni přátelící se s bělochy. Jess s Jedem chodí pro potřebnou vodu převlečeni za dívky. Pak jsou ale všichni zabiti bělochy i indiány-opravdu se stal tento masakr u Mountain Meadows. Takže se v myšlenkách přenesl skutečně do svého minulého vtělení.
Po deseti dnech v kazajce se může vysmát dozorcům do obličeje. Velitel z něho už šílí. Pořád si myslí, že ho zlomí. Ale jediné, jak ho může zlomit je, že mu za pomyslné bouchnutí do nosu dozorce dají šibenici. On nepotřebuje ani jídlo.
Jake je pozemšťan a nevěří jejich „malé“ smrti, pořád myslí, že jen o tom někdy slyšel. Standing naučil Jakea hrát přes zeď klepáním perfektně šachy, o kterých Jake nikdy předtím ani neslyšel. Pak hráli klepáním dlouhé partie a Jake byl lepší než on. Ne zprávy z venku, jen vyjímečně noviny.
Jako Adam Strang ztroskotá v Koreji. Namluví jim, že se narodil jako Korejec s jejich řečí. Svrhnou císaře Čong Mong-džu. On se stane guvernérem a prožívá jenom radovánky, vládnou za něho jiní, ale pak se znovu vrátí Čong Mong-džu k moci a zabije jeho přátelé, jen jeho krásnou paní Om, jeho a námořníky uvrhne do žebráctví. Nesmí pracovat. Pokouší se o to, ale vždy ho objeví a zbijí. Nesmí ani opustit zemi. 40 let v bídě, pak se mu podaří ho zaškrtit.
V Jeruzalému,v římské legii. Velký. Krásná Miriam. Pilát nevěří Miriam, že viděla Ježíše. Ježíš mu poručil. Pilát bojuje a krev Ježíše. Ale ukřižovali ho kněžští vládci. Pilát dal rozkaz. Miriam přemlouvá, aby on-Ragnar Lodbrog-šel, zrušil rozkaz a unesl Ježíše. On ale moc velký říman, že to předpověděli již staří proroci…
Daniel Foss-musí opustit lo´d kvůli ledovci. Ve člunu o hladu a kruté zimě. Pomalu umírají. Povstání kvůli jídlu-hodí povstalce do vody. Zbydou jen 3, pak už nemají jídlo. Losují, kdo bude zabit, ale pak oželí. 2. den se D.F. probudí s pádlem na pustém ostrově po ztroskotání. Blízko smrti-pije sladkokyselou vodu z prohlubní ve skále, mršinu tuleně. Jednou přijde mnoho tuleňů a on jich spoustu zabije-suší je. Chatrč z kamení. Malý ostrov jen s kamením-postaví pyramidu větší než ostrov(40 stop), až po 8 letech si ho všimne loď. Chce kvůli příboji odplout. Ale on k ní doplave. Už nikdy nekouří tabák, po kterém po celou dobu toužil, na ostrově se mu zdálo o všech dobrotách, jedl jen tulení maso(1x po bouři ryby a 1x velryba)
Do vězení přijde inspekce. Všichni mluví kladně, aby ne zbiti. Jen ti na samotce špatně. V novinách se stejně objeví, že se svěrací kazajka skoro nepoužívá, dobré jídlo…-oni dostanou kazajkou a on dvojitou. Dostane se do vedlejší cely, kde vidí Jacka O.. Žena je ráj, vše kvůli ženě.
Stane se Ušu-lučištník-zjistil, že je dobré pražit a vařit rýži, uloupil ženu-syn rýže a prosa. Pak tito lidé obléháni Tuponosci-nevydrží, ale ženy nechtějí k Tuponoscům a raději se pobijí všichni navzájen-Syn hory.
Před šibenicí se dostane do cely smrti. Propašuje rukopis z věznice. Ed hlavní důvěrník. Jake zatrpkl-pokus o útěk-smrt. On se jehlami dostal ven, aby zabil Cecila Winwooda(jako v Koreji), ale v cele strašně zeslábl a na světle vůbec nevidí-vrhl se na něj Thurston a on prý ho praštil do nosu-za ublížení na těle trest smrti.

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat