Děj příběhu se odehrává v období středověku v okolí Mladé Boleslavi. Za těchto časů, kdy obchodní cesty ohrožují loupeživí rytíři, posílá král hejtmana Piva v čele vojska, jež má ztrestat všechny, kdo se prohřešují proti zákonům. Loupeživý šlechtic Kozlík, který spolu se svými osmi syny a devíti dcerami obývá hrad Roháček, se tedy pokusí spojit proti přesile královské armády se sousedním rodem Lazarů. Ti se však ze svých zločinů hodlají raději vykoupit a při vyjednávání o spojenectví zraní Kozlíkova syna Mikoláše, který vystupuje v roli posla. Aby Mikoláš tuto potupu odčinil, unáší při přepadení Lazarova hradu Obořiště jeho dceru Markétu. Záhy se však oba do sebe zamilují a Markéta, kterou Lazar zaslíbil klášteru, je vystavena velkému trápení, jelikož zrušila otcův slib. Mezitím obdobný příběh lásky zažívá i Kozlíkova dcera Alexandra s Kristiánem, zajatým synem říšského hraběte. Schyluje se k rozhodující bitvě a Markéta, která svádí vnitřní boj mezi láskou k Mikolášovi a k otci, se pokouší o sebevraždu. Při střetnutí s královským vojskem většina členů Kozlíkovy tlupy zemře nebo padne do zajetí, mezi těmi, komu se podařilo uprchnout, je Markéta, Mikoláš a Alexandra. Kristián zůstává se svým otcem, který se již dříve připojil k hejtmanovi, aby svého syna získal zpět. Svého rozhodnutí však později lituje, jelikož nemůže bez Alexandry žít, a vydává se do lesa, aby ji našel. Je si vědom, že zradil svou lásku, a zešílí. Alexandra ho při pozdějším náhodném setkání v záchvatu zuřivosti zabije. Markéta se vrací na Obořistě a prosí svého otce o odpuštění, ten jí posílá do kláštera, aby se ze svých hříchů očistila. Mikoláš se pokouší dobýt s pomocí najatých žoldáků pevnost, kde je uvězněn Kozlík. V marné bitvě je však zajat a na všechny čeká poprava. Alexandře i Markétě se narodí synové, které Markéta po Alexandřině smrti vezme k sobě do vychování.
Markéta, krásná Lazarova dcera, vyrůstala izolovaná od nepravostí, které páchal její otec a bratři. Proto mohla vyrůst ve stvoření mravně čisté, citlivé a zbožné. Dovedla milovat věrně a oddaně, což jí umožnilo překonat i nejtěžší nástrahy, které jí život přichystal. V kontrastu s tím je Kozlík a jeho synové, kteří jsou hrubí, suroví, zlí a odhodlaní zabíjet. Jsou však natolik přímí, čestní a hrdí, že pro dosažení svého cíle dokáží obětovat i svůj život. Věci dělají tak, jak je cítí, bez přetvářky, tak jak to považují za správné. Kozlík i Lazar jsou loupežníci, ale Kozlík je přesto prezentován jako morálnější („Kozlík je loupeživý rytíř, Lazar jen loupežník.“). Kozlík totiž chápe důsledky svých činů a je odhodlán bojovat za to, v co věří. Naproti tomu Lazar je zbabělec, raději se chce vykoupit a králi slíbit, že se napraví. Z tohoto pohledu je Vančurova kniha zjevnou kritikou pokrytectví a povrchnosti. Zvýrazněnou úlohu má v příběhu vypravěč, který se již neomezuje na pouhý popis událostí, ale narušuje dějovou linii – klade otázky postavám i čtenáři, přičemž se koncentruje na problémy rozumové (na rozdíl od citového základu příběhu) a nutí čtenáře k přemýšlení.
Tento román je třeba chápat především jako příběh krystalicky čisté lásky, lásky tak mocné, že dokáže probudit cit i v grobiánském rváči Mikolášovi. Uvědomíme-li si, že aktéry tohoto příběhu jsou prostí, primitivní a předvídatelní lidé, spatříme teprve jeho skutečnou působivost („Domníváte se vskutku, že veliké lásky byly vždy dokonalé lásky?“). Vančurovými hrdiny jsou lidé drsní, suroví a živelní, dovedou milovat i nenávidět – obojímu se však oddávají zcela. Pohání je láska, dodává jim odvahu a její silou překonávají všechny překážky. Hlavním poselstvím knihy tedy je, že skutečným smyslem života je láska. Nicméně okrajově se autor dotýká i jiných aktuálních témat – kritizuje současnou literaturu („Nepůsobí tato povídka jako mlat u porovnání s rozkošnou složitostí současné literatury?“), touží po míru a poukazuje na nesmyslnost a hloupost všech válečných konfliktů („Pravíte: buben a já odpovím: svatba!“).
Leave a Reply